Pertoltice

Okolí Pertoltic bylo osídleno již v mladší době kamenné o čemž svědčí nálezy kamenných nástrojů.
  V naší době bylo poprvé poznamenáno jako manstvím kláštera v Sázavě a následně královské zboží. Prvním světským pánem byl rytíř Berchtold (Pertolt) říšské hrabě z Abenbergu, pán na Pertolticích a královském Hlavačově, první templářský komtur v Praze a rádce krále Václava I. (*1197, +17.12.1250), zavražděný na příkaz Přemysla Otakara II. konkurenčními johanity v bráně Juditina mostu v Praze. Hrabě Pertolt přišel do Prahy r. 1226 od císařského dvora a ujal se výstavby první templářské komendy v Praze, současně se stal přítelem, rádcem a ochráncem krále Václava I., jehož znal již z císařského fraucimoru, kde oba dospívali. Pertolt byl erbu zlatého šraňku v červeném štítu. Pertolta sestry, Sibyla a Hildegarda se staly dvorními dámami královny Kunhuty z Hohenstaufen. Sibyla byla 3x vdaná a je matkou sv. Zdislavy. Hildegarde se vdala do rodu hrabat z Hertenbergu a stala se pramatkou Lamingerů z Albenreuthu, na které přenesla svůj rodný erb. Majetek Pertolta se prvotně pojil s původním královským obdarováním templářů ve vsi Žleby. Nedaleko Žlebu pak Pertolt obdržel osobní královskou výsluhu, na které vyzdvihl kostel sv. Jiří, pak vysadil novou ves a vedle kostela vybudoval hrádek, který se stal jeho venkovskou sídelní rezidencí. Místo se začalo zvát Berchtoldi Villa, tedy Berchtoldsdorf – Pertoltice. Součástí panstvíčka byly i dnešní vsi Laziště, Budkovice, Měchonice, Machovice, Milanovice a osada zvaná Ostrov Perknýřův, později Cyranův. Toto byla prvotní majetková základna franckých pánů erbu zlatého šraňku v Čechách. Pertolt se oženil s dcerou Purkarta z Janovic a měl syna Buška, Pertolta mladšího hraběte z Gebzensteinu a Rudolfa. Pertoltice podědili synové do nedílu, ale nakonec je získal Gotthard (Bušek) z Pertoltic na Malešově a Ledči (*1228, +1277), ženatý s Kolowratovnou z Chřenovic. Po Buškovi se zboží ujal syn Jan Bušek a oba mají v kostele své náhrobní kameny. Bušek měl syny Přibyslava z Malešova a Pertolta ml. z Pertoltic a na Přepeřích, který odchází a stává se soudcem – popravcem panství královského města a hradu Hradec nad Labem. Přibyslav (*1280, +1340) dědí Pertoltice, ale odchází na zděděný Malešov. Přibyslav má syna Zdeslava (*a.1300, +1349) z Malešova na Pertolticích, Bohdanci atd., slavného válečníka, který měl syny Zdeslava ml., Buška, Ratslava řečeného Řemdih, komtura johanitů na Ivanovicích a Jana Buška ml. řečeného Kropáč, turnajového rytíře. Rytíř a pán Zdeslav (*1322, +1379) byl ženatý s Bohunkou z Tismic, dcerou Gottharda Hájka z Tísmic, tedy tetou Gottharda ml. Hájka z Pertoltic, erbů hrábí, ke kterým patřil další drobný držitel panství Pertoltice, Zikota z Tismic a na Perknýřově Ostrově, který osadu vyženil na ostrovském manovi. Pertoltice dědictvím získali Zdeslav ml. a Jan Bušek ml., zakladatel pozdější moravské sekundogenitury Bohdaneckých z Hodkova zvané Mařanovská. Většinovým pánem tak zůstal Zdeslav ml. válečník po otci a fojt kláštera v Sedlci. Jeho syny byli Oneš, Adalbert, Markéta a Jindřich. Pertoltice drží Oneš, ten měl syna Kuneše, ale toho děti zemřely nedospělé, Adalbert (*c.1346, +a.1395 ) se psal ze Zálešan a na Kolowratech z Chřenovic vyženil podíl na Hodkově a Bohdanci a další díly získal jako věno po své mamince, též Kolowratovně. Jeho synem je slavný rytíř a pán Ropert z Bohdance na Čečelicích atd. (*1368, +p.1416), který majetky zcelil v jedno velké panství jako první příjmením Bohdanecký a predikátem z Hodkova, který měl syny Jana, Aleše - polního hejtmana na Seebergu a Heřmana zvaného Otrybec. Roppert měl též manželku z rodu Zručských z Chřenovic a snadno tak dědictví a podíly spojoval. Heřman Otrybec měl dceru Annu a syna Heřmana ml., (*1445, +1525). Heřman ml. ještě v roce 1492 odkoupil od Haška z Rochova malý dvůr Kunikovský, ale pak si spočítal, že ho staré panství ekonomicky brzdí a celé je odprodal bratranci Janu Buškovi Mařanovi Bohdaneckému z Hodkova, mimo rudného dolu na kopci Fiolník, tehdy pernštejnskému hejtmanovi panství Pardubice a purkrabímu na Kutné Hoře. Ten pak

Pertoltice při příjezdu od Zruče

panství neudržel a postupně rozprodal. Gotickou tvrz pak nechal Kryštof Myška ze Žlunic přestavět v renesančním slohu. Pozdější majitelé Trčkové z Lípy (jimž patřil i nedaleký hrad Lipnice) tvrz neužívali a nechali zpustnout. Později byla rozebrána na stavby domů a nyní z ní již nezbylo nic.

  Ve školní kronice pertoltické je zaznamenána tato pověst o rytíři Pertoltu Šraňkovi z Pertoltic:
"Pertolt z tohoto výše jmenovaného rodu, který pro své vznešené ctnosti a moudrosti státnické od krále Václava I. vysoce vážen a oblíben byl, jel 18.12. roku 1256 koňmo přes pražský most. Blízko malostranské mostecké věže spatřil na vršku dva krkavce, kteří na sebe násilně doráželi. Náhle spadl s hůry od vznešené velikosti kámen rovnou na hlavu rytíře Pertolta, kterému způsobil velikou ránu, takže s koně spadl a ducha vypustil."

  V současnosti zde žije kolem 130 obyvatel. Pertoltice mají vlastní Obecní úřad, prodejnu potravin a Zemědělské družstvo. Donedávna zde byla pošta a do roku 1979 i škola.
  V roce 1996 byla opravena střecha kostela. Státní dotace činila 150 000 Kč, 70 000 Kč dala obec Pertoltice a 40 000 Kč přispěla obec Vlastějovice. V roce 2004 byla opravena fasáda a vykopáno odvodnění okolo zdí. Na této akci se 1 000 000 Kč podílel stát, obec doplatila zbývajících 280 000 Kč.

kostel sv. Jiří v Pertolticích

Kostel sv. Jiří
Pertoltický kostel je dokladem dávného umění našich předků. Lze jej přiřadit k takzvaným jednolodním tribunovým kostelům, pocházejícím z období kultury umění románského. Hlavní loď ve svém jádru i vznosná věž opravdu pocházejí z doby románské, pravděpodobně z konce 12. století. Podle některých pramenů provedli nejstarší stavbu snad samotní mnichové - řemeslníci z nedalekého kláštera v Sázavě. První písemný doklad o existenci farního kostela máme z roku 1352.
  Hmota hlavní lodi, sestavené z pečlivě opracovaných kvádříků, byla spoře prosvětlována úzkými okénky (vlastně střílnami). Tyto pak byly na podzim roku 2000 celkem snadno odhaleny pod chátrající omítkou, a to jedno na straně jižní, druhé na straně severní. To severní je

románské okno

téměř nedotčené zubem času, prostě krásné. Pozoruje-li člověk jižní fasádu zvenčí, může zachytit časový postup ve vývoji propustnosti světla dovnitř svatyně. Úplně vlevo, dnes nalepené na stříšku předsíně, pokukuje okénko románské, směrem vpravo šlo podle neprovázaného zdiva

zvon v Pertolticích

odtušit náznak většího okna pozdně gotického, které je přerušeno současným oknem (obludou) z 19. století. Původní románský kostelík byl opravdu zahalen do přítmí. Při pozdně gotické přestavbě se probouralo okno větší, dobovější, a na místo románské apsidy na východě chrámu byl vztyčen gotický, prostorný a světlem prozářený presbytář se severní kaplí. Tato podoba kněžiště je v podstatě zachována až podnes.
  Věž je taktéž vybudována z opracovaného kamene, v samotném závěru korunována sdruženými okny. Původní výška hlavní lodi byla o něco menší, tím působila věž daleko monumentálněji než dnes (asi v takovém poměru, jaký můžeme vypozorovat v nedalekých Chřenovicích). Ve věži je zavěšený zvon z roku 1522 - nejstarší dochovaný zvon z dílny kutnohorského zvonaře Jakuba Ptáčka s nápisem: "Léta Páně 1522 tento zvon slit jest k chvále Boha Všemohoucího skrze Jakuba Ptáčka zvonaře kutnohorského".
  Dnešní kůr je dávnou panskou tribunou. Místem, kde se shomažďovali představitelé šlechty na bohoslužby, odděleně od prostého lidu. I vchod byl patrně vyjímečný. Usuzujeme tak podle většího otvoru (bývalé dveře?) na jižní straně věže. Tento zazděný vstup visí několik metrů nad zemí, tedy panstvo chodilo do kostela přímo ze svého sídla přes jakýsi mostek.