Hodkov

Hodkov má historii spjatou s okolními statky a rody, které je držely. Jako první získali Hodkov, dříve keltskou, pak germánskou osadu páni erbu orlice, rodová větev z Kolowrat, později Kolowratů Zručských z Chřenovic a to jako královskou výsluhu. Byli staviteli původní gotické tvrze i novější gotické tvrze ve středu vsi, dnes v místě zámečku z poloviny 19. století. Současnou podobu zámeček, který je nesourodou směsicí historizujících slohů, získal v letech 1912 až 1913. V roce 1948 byl znárodněn. Začátkem roku 1990 byl v restituci vrácen do soukromého vlastnictví. Předtím v něm býval dětský domov, který je nyní přestěhovaný do Zruče nad Sázavou. Současný majitel zámek opravil.

  Majetek ve druhé polovině 13. stol. držel Léva a Mikuláš Kolowratové z Chřenovic, k nimž se přiženili páni z Pertoltic erbu zlatého šraňku v červeném štítu. Ti vyženili dřevěnou tvrz nad cestou a kapličkou sv. Václava, tvrz však byla po kališnických válkách opuštěna a zbyly po ní v terénu jen pozůstatky. Zboží se tak dále dělilo mezi Kolowraty a budoucí Bohdanecké z Hodkova. Konrad (Kuneš) erbu šraňk (*c.1367+a.1416) z Čihoště na Pertoliticích, Čečelicích, Otrybech, Kunvaldu, Malčínu a Bohdanci se píše i na Hodkově, na tvrzi nad cestou a ještě r. 1392 spoludrží i podací ke kostelu v Otrybech. Ve vsi samé byl velký hospodářský dvorec, u nějž Kolowratové záhy vyzvedli novou gotickou tvrz. Další dva kmetcí dvorce se nalézaly v Prostřední vsi, dva dvorce poplužní a dva kmetcí byly u Olbramovic. Dva dvorce ležely ve Křtěnovicích a dva kmetcí dvorce ve Lhotě Balkově a ke všem těmto dvorům přilehaly vcelku rozlehlé role, lesy, rybníky a louky, zahrady a sady, pochopitelně pak selská obydlí a prý na pět osad, spíše pak samot lesních uhlířů. Dvorce u Olbramovic a snad i v Křtěnovicích spravoval jako svůj díl jiný příbuzný obou rodů, Otto z Olbramovic. Jeden dvůr ve Lhotě a díl dvora ve vsi Hodkov držel Mikuláš ml. Kolowrat z Chřenovic a jeho bratři a bratranci.

brána zámku po opravě

O zbytek se porůznu dělili šraňkové z Pertolic na Bohdanci. Kuneš zplodil tři děti, dceru Kateřinu a syny Záviše a Diviše, které se staly po smrti otce nedospělé siroty. Vyvstal tak problém. Manské zboží na Předhradí u Hodkova, hodkovské dvory a dokonce i tvrz, to vše bylo provoláno za královskou odúmrť. Proti tomu se pochopitelně ohradili nejen potomci, ale i příbuzný Otto z Olbramovic i soused a poručník dětí Mikuláš Kolowrat z Chřenovic a začal vleklý spor. Otto se následně urazil a obsadil Předhradí, kde se opevnil a vydržel až do své smrti! Spor zůstal nerozhodnut, protože předně začaly kališnické bouře a hlavně, našel se odkaz, kterým Kuneš odkazoval část svých majetků svému příbuznému, Kuníkovi z Olbramovic, jehož synovec byl Kuneš ml. zvaný Kozel. Tento byl v letech 1406 až 1408 slavným Karlštejnským purkrabím. Kuník z Olbramovic měl zemřít v r. 1473, ale spíše jde o úmrtí rytíře Kuneše zvaného Kozel a právě on po Kuníkovi a Ottovi podědil ono hodkovské Předhradí. To pak ještě dokázal prodat Jiříkovi z Kunštátu. Manželkou Kuníka z Olbramovic byla Eliška ze Žestok a té Kuník roku 1464 připsal z hodkovského majetku 150 k.g.č. Šlo o jistinu dílu jejího věna. Erbem šraňk Adalbert (c.1346+a.1395) ze Zálešan na Hodkově a Bohdanci se k roku 1363 oženil znovu s Kolowratovnou a to z haluze, jež se psala jako prvorozenecká prostě z Kolowrat.

kaplička u zámku

Brzký sňatek měl opodstatnění v tom, že jeho manželka byla sestra, nebo dcera Petra Kolowrata na Hodkově, neb již v čase smrti svého tatínka v r. 1379, se Adalbertovi dostalo dílu statků panstvíčka Hodkov. Díky tomu se o Hodkov dělil Adalbert, synovec Kuneš a bratranec Jan ml. Kropáč a bratři Petr Kolowrat z Orlíka a Jan z Kolowrat, když Petr seděl právem na Hodkově již v roce 1375 a Jan od roku 1379. I na Hodkově byli v nájmu svobodní manové a to Vchyna z Hodkova k roku 1348, k roku 1360 Arnošt z Hodkova a k roku 1386 Břeňek z Hodkova. Jmenovaní nepatří do rodů z Kolowrat ani Bohdaneckých držících oprávněně Hodkov. Po roce 1405 se ujal všech majetků původních Pertoltických pánů na Hodkově, tedy mimo dílů Lévy a Miloty Kolowratů z Chřenovic šraněk Roppert, který se jako první začal psát uceleným příjmením a predikátem Bohdanecký z Hodkova a na Čečelicích atd. (*1368+p.1416). Po něm majetek získali jako celek do nedílu jeho synové Jan zvaný Otrybec a Heřman zvaný Otrybec. Po Heřmanovi Otrybci Hodkov podědil jeho syn Heřman mladší a pak jeho synové, Heřman Petr a Heřman Kuneš zvaný Bohatý Bohdanečtí z Hodkova, kteří jej spolu s celým rodným panstvím Bohdanec r. 1525 odprodali. Hodkov již v roce 1384 patřil k plebanii děkanátu ve Štěpanově.
Původně se jednalo o románskou rotundu z 13.století. Ve století 17. byla přistavěna loď. Typ rotundy, centrální stavby, je velice vděčným pro celou dobu kultury románské. Prototyp však sahá daleko před toto období. I první význačné sakrální stavby v naší zemi počítaly s centrálním rozpoložením. První chrám v Levém Hradci měl podobu rotundy, kostel v Budči taktéž vycházel z této půdorysné dispozice a nezapomeňme na první podobu pražského svatovítského chrámu - i to byla rotunda, a ne ledajaká.
  Hodkovský kostel tedy s odstupem času napodobuje stavební podobu těchto svých vznešených předchůdců a takto se hlásí k jejich odkazu.

Pro zajímavost si můžete přečíst přepis rukopisu ze začátku 20. století:

Pam. arch. r. III. 1873 pag. 683-684 Hodkov
  Nedaleko Hodkova stojí na svahu návrší, od severu k jihu se sklánějícím, osamělý kostelíček, zasvěcený sv. Václavu, pocházející z první doby 14. stol. Ač několikerou opravou na původní podobě dosti změněno bylo, jest malá ta budova z přechodní doby, kde se tvary románského a gotického slohu střídají, pro studium podobných menších staveb kostelních dosti zajímavá.
  Kostelíček

kostelík u Hodkova

skládá se z okrouhlé apsidy a lodi čtverhranné. Apsis má průměr 15', hloubky 12', počítajíc od oblouku dělícího presbytéř od lodi; sklenuta obloukem v hladkou kupli mající plochu čtvrt koule, k níž se pojí klenutí válcovité. Okna zachovala dosud původní podobu. Na východní straně uprostřed apsidy jest okénko uzounké na obě strany zdi , jak dovnitř tak i na omeť; rovnou špaletou otevřené, svrchu okrouhlé, způsobu dokonale románského. Souměrně po obou stranách jsou okna značně vyšší ve světlosti aspoň dvakrát větší, jejichž svrchní čásť vychází v oblouk gotický velmi přiostřený. Ostění těchto dvou oken, jakož i hladká pažba špalet, též na obě strany stejně otevřených, jest z otesaného kamene velmi přesně provedeno. Na stavbě není nejmenší stopy, která by svědčila, že ostění bylo zasazeno později;naopak třeba míti za to, že celá pažba z kamení tesaného současně při zdění apsidy zasazena byla. Okno na pravé straně jest přilepenou sakristií zastaveno. V pilířích meziokní nalézají se dva malé výklenky skoro čtvercové; levému jest na okrasu rámec z pouhého oblounu, z něhož vychází nepoměrně velký kříž způsobu maltézského.
  Mensa původně zděná, pro docílení větší prostory postoupila místa svého dřevěnému truhlíku. Oltář na počátku stol. 19. odkudsi sem přinesený nemá žádné ceny,- ano jest ošklivý. Nyní jest nový oltář slohu gotického r. 1905 postavený p. Novákem z Hory Kutné.

terénní úpravy původní hodkovské tvrze 50m nad kostelem

  Aby bylo více světla v lodi, rozšířena byla původní nízká gotická okna blíže apsidy a přetvořena v okna čtverhranná. Loď není klenutá, jakž při menších kostelích té doby bývá. Na pravé straně- jižní- býval vchod prvotní a dosud se zachoval jeho portálek. Jest rozměru skrovného, ale velmi krásný, článkovaný a dosti zachovalý oblouku převýšeného s obrubou poměrně širokou. Z kamenné křtitelnice zbyl svršek.
  Kdo a kdy kostelíček tento založil není známo. R.1384 připomíná se plebánií v dekanátu Štěpánovském. Asi 150 kroků výše as na prostřed svahu návrší ve sklonu východním jest dosti hluboký asi 8° široký příkop, zavírající kruhem prostor asi 20° v průměru. Praví se, že tu stávala tvrz která na počátku 15. stol. byla již pustá, po zdech není památky, snad tu býval dřevěnný srub. Kunášek z Hodkova byl l. 1392 pánem podacím kostela Otrybského. Slovutný Heřman Otrubec z Hodkova koupil dne 29. března 1492 od Haška z Rochova dvůr svobodný Kuníkovský v Pertolticích za 10 kop gr.č. Jan Bušek z Hodkova byl l.1492 a 1493 purkrabí na Pardubicích. Kuneč Bohdanecký l. 1536 hejtman kraje Čáslavského psal se z Hodkova a na Žlebích.

Sv. Václav

Patron: český
Atributy: kopí s praporem, meč, štít se svatováclavskou orlicí

*kolem roku 905
+929 nebo 935 Stará Boleslav

Svatý Václav se narodil kolem roku 905 jako starší

sv. Václav

syn vévody Vratislava. O jeho výchovu se pečlivě starala jeho babička svatá Ludmila, která za něho v době jeho nedospělosti vládla; vedla ho ke zbožnosti a spravedlnosti, jež mu pak získaly velkou oblibu mezi chudými a utlačenými. Jako vévoda Čech se snažil o kulturní i náboženské povznesení své země a chtěje uskutečnit toto dílo, přimkl se k západnímu kulturnímu společenství. Spoléhal víc na podporu církve Germánie, hlavně Řezna, než na slovanské misionáře, dědice svatého Cyrila a Metoděje. Tato těsná spolupráce s církví, přísnost k neukázněné, vnitřně ještě pohanské šlechtě a nakonec i to, že musel přijmout závislost na králi Jindřichu I. Ptáčníkovi, vyvolaly opozici v čele s jeho mladším bratrem Boleslavem, toužícím po vládě. Na jeho popud byl nakonec sv. Václav zabit. Spíš než o mučednictví lze mluvit o politické vraždě, ale v Českém národě zůstal zářivý zjev mladého šlechetného knížete navždy spjat s jeho křesťanskou láskou k lidu. Za národního patrona byl svatý Václav, "dědic české země", uznáván od 11. století.